Kamalanand initial HOME page: kamalanand.matfyz.cz Aryasamaj CZ

Deutsch
Deutsch
English
English
kamalanand.matfyz.cz Hindi
हिन्दी
Русский
Русский


Něco o mně – malá autobiografie


Astrologické postavení hvězdNarodil jsem se třetího dne světlé poloviny (तृतीया शुक्ल पक्ष – tr̥tīyā śukla pakṣa) lunárního měsíce Čaitra (चैत्र), 21. dne solárního měsíce Viśvajīta, 2022. roku éry Vikrama (tj. 5066. roku Kálíjugy), 14. dne 1. měsíce 1887. roku éry Śaka v 1700 IST (indického standardního času), což je, podle evropského kalendáře, v neděli 4. dubna 1965 ve 12:30 SEČ (tehdy ještě neexistoval letní čas). Podle védské astrologie to znamená: करण – तैतिल | तारकीय योग – वृषभ | काल – राहुकाल | नक्षत्र – भारानी | अयनांश – लाहिड़ी | राशि – मेष | पाधान – धनुराशि, tedy v přepisu do latinky: Karaṇa: Taitila / Tārakīya yōga: Vr̥ṣabha / Kāla: Rāhu / Nakṣatra: Bhārānī / Ayanāṃśa: Lāhiṛī / Rāśi: Meṣa / Pādhāna: dhanurāśi.
Poslední dvě kategorie znamenají česky: Znamení: Beran, Ascendent: Střelec, což platí také v evropské astrologii.
Mé božstvo je Gaurī, což znamená: statečnost, dobrý projev a Karana taitila: dobrý projev, komunikativnost, podpora, kreativita.

Až do 28. února 2010 jsem bydlel v Praze 3 na Žižkově, jenomže ze svého bytu jsem byl vyhnán privatizační zlodějinou a Velkou církevní loupeží, tzv. církevními „restitucemi”, protože dům, ve kterém jsem bydlel, padl za oběť pedofilně-katolické církvi, přesněji řečeno koniášskému řádu Jesuitů. Paradoxem je, že socha K. H. Borovského na žižkovském Havlíčkově náměstí ukazuje rukou přímo na dům, který obsadili jeho úhlavní nepřátelé – „Jezovité”.
Já jsem ze sociálních důvodů (nejsem milionář a tak na další byt v Praze jsem již peníze neměl) musel Prahu opustit, a tak 1. března 2010 jsem se přestěhoval do Sudet, a nyní bydlím v Teplicích, na sídlišti Prosetice, na adrese: Prosetická 217/8, 415 01 – Teplice (φ = 50° 38′ 3,1″ SŠ ; λ = 13° 50′ 30″ VD) (souřadnice uvádím, aby mě mohly pomocí GPS lépe zaměřit rakety NATO, a po kliknutí na ně se vám zobrazí mapa s místem, kde bydlím).
Záhy jsem se dověděl, že ve stejném čase se do stejného města přestěhoval i Paroubek (ten ale kvůli naději na pokračování ve své politické kariéře, neboť jeden z teplických oligarchů, Ing. Petr Benda, je Paroubkovou pravou rukou). Jenomže politickou situaci v Teplickém Samoděržaví má pevně v rukou zdejší samovládce, ODSenátor a senátní kašpar, báťuška Car Kubera I.; a tak Paroubek s nepořízenou zase odtáhl, odkud ho čerti přinesli.

Univerzita Karlova v Praze
Studoval jsem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy obor Jaderná a subjaderná fyzika, a pak také na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obory Indologie a Etnologie – kulturní a sociální antropologie. Studium na FF UK jsem ale dokončit nemohl, neboť jsem byl z politických a náboženských důvodů (protože jsem anarchista a hinduista) ze studia podvodně vyloučen spiknutím pravdoláskařů a klerofašistů. Byl mi totiž přes prázdniny zablokován přístup na fakultní web s tím, že mi ho odblokují, až se zapíšu do dalšího ročníku. Jenomže zápis do dalšího ročníku již byl možný pouze on-line na fakultním webu, na který jsem ale přístup neměl. No a pak mi přišlo poštou oznámení, že jelikož jsem se v určeném termínu nezapsal do dalšího ročníku, tak jsem vyloučen ze studia, a odvolání proti tomu rozhodnutí se nepřipouští.

Byl jsem jedním ze zakládajících členů Strany zelených, ale 10. května 2006 jsem SZ opustil, neboť mi vadilo stranické vedení, totalitní konzervativně-klerikální klika Kalouskova agenta, lidoveckého exministra a ultrapravicového extremisty Martina Bursíka, která se dostala k absolutní a totalitní moci ve straně tzv. „Pardubickým pučem“ (tedy tzv. „mimořádným sjezdem“, který se konal v rozporu se stanovami SZ, ve dnech 24. – 25. září 2005) a udělali tím z bývalé Strany zelených „Srandu Zmodralých“. Ani poté, co Bursík s Biomasou odešli do LESa, se však situace v SZ nezlepšila, vládl tam „Liška v rouše Beránkově“ a politika pravdoláskařského pravičáctví pokračovala. Teď, když už se předsedou SZ konečně stal můj antibursíkovský spolubojovník a přítel Matěj Stropnický, snad dojde k opětové rehabilitaci zelené politiky, ale těžko předpokládat, že tato strana si ještě někdy získá důvěru občanů. Pastafarián ve volební komisiOd roku 2006 jsem se začal angažovat v iniciativě NeZa (Ne základnám). Koncem téhož roku jsem se stal také prvním členem Árjasamádže z ČR. Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 25. a 26. října 2013 jsem působil jako člen volební komise v Teplicích za Českou pirátskou stranu, jejíž jsem byl v té době registrovaným příznivcem. Moje účast ve volební komisi vyvolala poněkud pozdvižení mezi konzervativci, neboť jsem se zúčastnil s pastafariánským cedníkem na hlavě. Po počátečných prudkých protestech ale nakonec všichni tento fakt akceptovali.

Mahatma GandhiMým „druhým domovem” se stala Indie. Česká republika je vlastí mého těla a předků, ale Indie je vlastí mého ducha a srdce.
Poprvé jsem letěl do Indie s Aeroflotem přes Moskvu v únoru 2003, a vrátil jsem se 8. května 2003, přičemž jsem úplně zapomněl, že je v Čechách státní svátek – předvečer osvobození Československa Rudou armádou.
Podruhé, v roce 2006, jsem jel do Indie jako student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, s cílem provádět tam etnografický terénní výzkum. Jel jsem pozemní cestou, vlakem, z nádraží Holešovice, přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Írán a Pákistán. Vracel jsem se týmž způsobem po podobné trase, ale cestou zpět jsem používal levnější způsob přepravy, protože místo mezinárodních expresů jsem jel vnitrostátními spoji. Z cesty vlakem do Indie jsem psal cestopis, nazvaný podle Saturnina Palubní deník, ale napsal jsem pouze první díl nazvaný Z Prahy až na konec Alexandrova světa, další tři díly, které měly zahrnovat můj pobyt v Indii, zrod české Árjasamádže a cestu zpět jsem již nedopsal. První cestu jsem totiž popisoval jako bezprostřední zážitky z cesty, psal jsem je přímo v průběhu cesty. Z Prahy jsem vyjížděl 5. srpna, do Indie jsem dorazil až 16. srpna a vracel jsem se z Indie 17. listopadu (v onen památný den výročí toho, jak si agent StB poručík Ludvík Zifčák lehl na zem na Národní třídě a Petr Uhl ho prohlásil za studenta Matfyzu Martina Šmída, kterého údajně zabila bolševická SNB), a do Prahy jsem dojel 27. listopadu 2006. Cesta zpět, ačkoli složitější, byla tedy o den kratší. Na této mé cestě byla, v den dalšího státního svátku – 28. října, založena v Dillí česká pobočka Árjasamádže.
Potřetí jsem jel do Indie 18. října roku 2012, to jsem jel jako zástupce české Árjasamádže na Mezinárodní kongres Árjasamádže v Dillí, a vracel jsem se po půl roce, 8. dubna 2013. Do Indie jsem letěl s Turkish Airlines přes Istanbul a vracel jsem se poněkud komplikovaněji, s Air Arabia přes sultanát Sharjah na letiště Бориспіль v Kyjevě na Ukrajině, poté jsem jel vlakem do Užgorodu, pak busem do Michalovců v Čobolistánu a odtud opět vlakem přes Košice, Bohumín, Prahu až do Teplic. MeditacePůvodně jsem zamýšlel vracet se opět vlakem, pozemní cestou, ale poněvadž mezi tím v pákistánském Balúčistánu separatisté unesli jakési dvě české holky, tak se hranice Pákistánu (resp. provincie Balúčistán) pro cizince uzavřely.
V lednu a únoru 2013 jsem se zúčastnil festivalu Maha Kumbha Méla v Prajágu u Iláhábádu.
V době, když jsem byl v Indii probíhaly v ČR prezidentské volby, ale odlétal jsem dříve, než se na ně začaly vydávat voličské průkazy, takže jsem se po příjezdu do Indie přihlásil jako volič na ambasádě. Jenomže – ach ouvej – když došlo na lámání chleba, tedy na první kolo voleb, tak jsem se vypravil na ambasádu, ze které jsem byl ale sprostě vykázán s odůvodněním, že u nich jako volič registrován nejsem. Všichni členové volební komise byli zaměstnanci Českého velvyslanectví v Indii, což znamená zaměstnanci Ministerstva zahraničí, tedy vlastně zaměstnanci jednoho z prezidentských kandidátů, koktavého austrofašistického pseudo-knížete Trautenberga. No a o mě bylo známo, že jsem byl podporovatel Táni Fischerové, pro jejiž kandidaturu jsem i sbíral podpisy. Rovněž mi členové volební komise vyhrožovali, abych se na druhé kolo voleb ani nepokoušel dostat na území ambasády. Ale stejně bych ani jednomu z kandidátů, kteří do 2. kola postoupili, svůj hlas dát nemohl. Naštěstí vyhrálo to menší zlo.
Počtvrté jsem do Indie letěl přes Helsinky s Finnair 3. prosince 2013 a vracel jsem se 28. dubna 2014. Převážnou část tohoto pobytu jsem trávil u přátel v Sáhibábádu, v okrese Ğáziyábád, ve státě Uttarpradéš, což bylo ale pouhé 2 km od stanice Metra Dilshad Garden, v Dillí na červené trase.
Popáté jsem letěl do Indie přes Istanbul s Turkish Airlines 8. dubna 2015 a vracel jsem se 30. září 2015, tedy opět po dalším půl roce pobytu. V dubnu jsem se účastnil jakési „spanilé jízdy“ svámiů Árjasamádže z Haridváru do státu Madhyapradéš. Pak jsem se vrátil do Haridváru, kde jsem bydlel v ášramu Pátaňdžal Jóg Dhám svámího Divyanandu Saraswatího (Pātañjal Yog Dhām – पातंजल योग धाम, ale neplést to s ášramem Patanjali Yogpeethपतंजलि योगपीठ bábu Rámdéva) v Arya Nagaru ve Džválápuru (Jwalapur) od května až do odjezdu na konci září. Bohům, bohyním a FSM žel, manažerem Pátaňdžl Jóg Dhámu je jeden bezcharakterný šmejd, zloděj a podvodník Mukesh Medharthi (मुकेश मेधार्थी), který mi všemožně znepříjemňoval život (přičemž nakonec, místo toho, aby uškodil mně, tak udělal blbce sám ze sebe). A pak mi ještě i vylomil zámek od mého pokoje a ukradl mi věci v ceně až desítek tisíc Kč. Ten by se měl asi přestěhovat do ČR, protože takoví lidé by se skvěle hodili za politiky Kradouskova TOP 09, anebo Řepkobaronova ANOfertu.
1. října 2015 jsem se vrátil do kalouskokratického Babišistánu, ale nebylo to na dlouho, neboť již po dvou měsících, 1. prosince 2015 jsem se opět vracel do Indie.
Pošesté jsem letěl do Indie s Aeroflotem přes Moskvu 1. prosince 2015, tentokráte na 5 měsíců, do 26. dubna 2016.

Jsem nekuřák, úplný abstinent a vegetarián (resp. „lakto-vegetarián“). K tomu vegetariánství uvádím úryvek z knížky Douglase Adamse „Restaurant na konci vesmíru“ (2. díl Stopařova průvodce po Galaxii):
42»Ke stolu Zafoda Bíblbroxe přistoupil ohromný přežvýkavec – mohutný, masitý čtyřnožec z hovězího rodu s velkýma vodovatýma očima, malými rohy a výrazem, jenž by se dal nazvat vstřícným úsměvem.
„Dobrý večer“, zabučelo zvíře a ztěžka dosedlo na své kýty. „Jsem hlavní chod dnešního večera. Mohu vám nabídnout některé partie svého těla?“ zafunělo a zavrtělo kýtami, aby se mohlo pohodlněji usadit. Mírumilovně zíralo na Zafoda a jeho společníky.
Jeho pohled byl opětován výrazem zděšení a zmatku ze strany Arthura a Trillian, rezignace v případě Forda Prefekta, zatímco Zafod Bíblbrox si dobytče prohlížel dravě a hladovým pohledem.
„Třeba kousek ramínka?“ navrhlo zvíře. „Dušeného na víně, s bílou omáčkou?“
„Ehm, vašeho ramínka?“ šeptl Arthur zděšeně.
„Jistěže mého, pane,“ zabučelo zvíře pokojně. „Cizí bych přece nemohlo nabízet.“
Zafod vyskočil a začal zvířeti zkoumavě ohmatávat rameno.
„Taky roštěnka je moc dobrá,“ brumlo zvíře. „Dopřálo jsem ji dost pohybu a jedlo jsem hodně jádrového krmiva, takže je tam spousta výborného masa.“ Mírně chrochtlo, zafunělo a začalo přežvykovat. Spolklo přežvýkanou píci a pokračovalo: „Nebo byste si snad ze mě dali guláš?“
„Myslíš, že to zvíře opravdu chce, abychom ho snědli?“ zašeptala Trillian Fordovi.
„Já?“ podivil se Ford. Měl skelný pohled. „Nemyslím si nic.“
„To je naprosto příšerné!“ rozčílil se Arthur. „Nic horšího jsem nikdy neslyšel.“
„Oč jde, pozemšťané?“ optal se Zafod, jehož pozornost se teď přesunula k ohromné roštěnce.
„Prostě nemíníme jíst zvíře, které tady stojí a říká si o snědení. To je bezcitnost.“
„Pořád lepší, než jíst zvíře, které se nechce dát sníst,“ poznamenal Zafod.
„O to přece nejde,“ protestoval Arthur. Chvíli o Zafodově poznámce uvažoval. „No dobře, možná o to jde. Mně je to jedno, nebudu teď o tom přemýšlet. Prostě jenom … ehm …“ Vesmír běsnil ve smrtelných křečích. „Nejspíš si dám jen salát,“ zamumlal.
„Smělo bych vám doporučit, aby jste zauvažoval o mých játrech? Určitě budou úžasně šťavnatá a křehká – vykrmuju je už celé měsíce.“
„Hlávkový salát,“ vyjádřil se Arthur důrazně.
„Hlávkový salát?“ podivilo se zvíře a nesouhlasně na Arthura vyvalilo oči.
„Chcete snad říct, že bych si neměl dávat hlávkový salát?“
„Spousta zeleniny má na tyhle věci dost vyhraněný názor. Proto nakonec došlo k rozhodnutí rozetnout celou tuhle zamotanici a vypěstovat zvíře, které se chce dát sníst, a navíc to dovede jasně a zřetelně říct. Takže mě tu máte.“ Dobytče se decentně uklonilo.
„Tak tedy sklenici vody, prosím,“ nedal se Arthur.
„Koukni, vložil se do věci Zafod, „chceme jíst, a ideálů se rozhodně nenajíme. Čtyři krvavé bifteky, prosím, ale rychle. Nejedli jsme už pět set sedmdesát šest miliard let.“
Zvíře se s jistými obtížemi zvedlo. Vydalo mírné zabučení. „Velmi rozumný výběr, pane, smím-li se k tomu vyjádřit. Tak fajn,“ dodalo, „jen si odskočím a picnu se.“ Ještě se obrátilo a přátelsky mrklo na Arthura: „Netrapte se pane. Udělám to humánně,“ ujistilo ho a bez spěchu se odkolébalo do kuchyně. A za pár minut přišel číšník se čtyřmi obrovskými krvavými bifteky.«







e-mail

HALÓ noviny

Britské listy
  Teplický KURÝR
Sputnik News

Sberbank
Svět kolem nás